Všeobecně o lešení
Normy a předpisy pro dočasné stavební konstrukce

V souvislosti se zrušením vyhlášky č. 324/1990 Sb. a se zavedením některých nových předpisů by bylo vhodné shrnout normy a předpisy, které jsou uplatňovány na lešeňové konstrukce a také na pracovníky, do jejichž pracovní náplně lešení, obecně označované jako dočasné stavební konstrukce, patří.

Lešení patří mezi tzv. stanovené výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění. Znamená to, že výrobce nebo dovozce musí ještě před uvedením výrobku na trh posoudit jeho shodu se základními požadavky příslušných technických předpisů a poté vystavit prohlášení o této shodě. Tyto požadavky se týkají především bezpečnosti a ochrany zdraví.

Základní technické požadavky, uplatňované v Evropské unii, jsou u většiny výrobků stanoveny v příslušné evropské směrnici. Pro lešení však taková směrnice zatím neexistuje, proto jsou u těchto výrobků uplatňovány národní předpisy. V České republice je to nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody. V tomto nařízení vlády se, zjednodušeně řečeno, konstatuje, že stanovené výrobky (mezi nimi i lešení) splňují základní požadavky, pokud splňují odpovídající ustanovení příslušných českých technických norem.

Pod pojmem české technické normy si však musíme představit nejen národní normy, označované jako ČSN, ale také normy evropské, které jsou označovány jako ČSN EN a jsou vydávány evropskou technickou komisí CEN/TC 53

Česká republika je členem evropského výboru pro normalizaci CEN od roku 1997, a proto jsou u nás zavedeny veškeré normy pro lešení vydané v Evropské unii. Jedná se zejména o následující dokumenty.

Všeobecné požadavky:

• ČSN EN 12 811-1:2004 „Dočasné stavební konstrukce –
  Část 1: Pracovní lešení – Požadavky na provedení a obecný návrh”,
  Část 2: Informace o materiálech” a
  Část 3: Zatěžovací zkoušky” (73 8123)

Požadavky na fasádní lešení:

• ČSN EN 12 810-1:2004 „Fasádní dílcová lešení –
  Část 1: Požadavky na výrobky” a
  Část 2: Zvláštní postupy při navrhování” (73 8111)

Požadavky na pojízdná lešení:

• ČSN EN 1004:2005 „Pojízdná pracovní dílcová lešení – Materiály, rozměry, návrhová zatížení, požadavky na provedení a bezpečnost” (73 8112)
• ČSN EN 1298:1996 „Pojízdná pracovní lešení – Pravidla a zásady pro vypracování návodu na montáž a používání” (73 8113)

Požadavky na trubky a spojky:

• ČSN EN 74-1:2006 „Spojky, středící trny a nánožky pro pracovní a podpěrná lešení –
  Část 1: Spojky trubek – Požadavky a zkušební postupy” (73 8109) (část 3 této normy vyjde do konce roku 2007, část 2 je se zatím připravuje)
• ČSN EN 39:2001 „Ocelové trubky pro pracovní a podpěrná lešení – Technické dodací podmínky” (42 0141)

Požadavky na konstrukce chránící volný okraj:

• ČSN EN 13374:2005 „Systémy dočasné ochrany volného okraje – Specifikace výrobku, zkušební metody ” (73 8125)

Všechny výše uvedené normy jsou zavedeny ve všech evropských zemích, které jsou členy CEN, tedy i v zemích EU.

Jak již však bylo výše řečeno, nelze pominout ani národní normy, které sice nesmějí být s těmi evropskými v rozporu, ale mohou je některými požadavky doplňovat. V České republice to jsou především:

• ČSN 73 8101:2005 „Lešení. Společná ustanovení” – norma označovaná jako kmenová a uplatňovaná u všech typů lešení, používaných v ČR
• ČSN 73 8102:1978 „Pojízdná a volně stojící lešení” – norma obsahuje doplňkové národní požadavky pro pojízdná lešení
• ČSN 738107:2005 „Trubková lešení” – norma obsahuje požadavky pro národní variantu trubkového lešení s trubkami bez povrchové úpravy, hákovými upínacími spojkami a segmentovými nastavovacími spojkami
• ČSN 73 8106:1981 „Ochranné a záchytné konstrukce” – norma obsahuje požadavky na prostředky kolektivní ochrany proti pádu

Povinnosti výrobců a dovozců

Výrobce nebo dovozce lešení musí tedy posoudit, zda příslušná konstrukce odpovídá požadavkům uvedených evropských a národních norem. Mezi tyto požadavky patří i provedení potřebných výpočtů a zkoušek, shromáždění výkresové dokumentace nebo zpracování příručky k výrobku a návodu na montáž a používání v českém jazyce. Protože není snadné orientovat se v celém komplexu požadavků, obrací se většina výrobců a dovozců na Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., který je schopen provést řadu potřebných zkoušek, posoudit veškerou dokumentaci z hlediska požadavků nařízení vlády č. 173/1997 Sb. a v kladném případě vydat i certifikát, potvrzující shodu s požadavky příslušných norem.

Poté, co se výrobce nebo dovozce sám, nebo s pomocí třetí strany, přesvědčí o splnění základních požadavků, je povinen vydat své „Prohlášení o shodě”, v němž osvědčuje, že výrobek splňuje ustanovení příslušných norem a že je za daných podmínek používání bezpečný. Přejímá tak za výrobek odpovědnost před uživateli i před orgány dozoru nad trhem, což je v našem případě Česká obchodní inspekce.

Teprve po splnění těchto povinností může výrobce nebo dovozce uvést své lešení na trh. Pod tímto pojmem se chápe okamžik, kdy je výrobek v České republice poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců.

Ze skutečnosti, že pro lešení neexistuje evropská směrnice ani společné základní technické požadavky, vyplývá ještě jeden poznatek. Na tyto výrobky nemůže být umisťováno známé označení CE, které představuje právě shodu s evropskou směrnicí. Shoda s evropskými normami v takovém případě nestačí.

Z dokumentace, kterou zpracuje výrobce nebo dovozce, jsou pro uživatele nejdůležitější informace o montáži a používání. Význam takových informací – návodů – stále roste. Současné předpisy a normy se zaměřují spíše na stanovení obecných bezpečnostních požadavků. Vycházejí z toho, že odpovědnost za výrobek má výrobce, který zároveň nejlépe zná veškerá rizika, která mohou být spojena s jeho používáním. Je v zájmu výrobce, aby podrobně vysvětlil zásady používání výrobku, jeho skladování, údržby, apod. Stanovením těchto pravidel se výrobce zároveň chrání před rizikem, kdy nesprávným používáním výrobku může dojít k úrazům nebo škodám, za které výrobce nemůže nést odpovědnost.

Fasádní lešení

Pro fasádní lešení, které je používáno nejčastěji, požadují evropské normy zpracování návodu na montáž a používání a tzv. příručky k výrobku, což je v podstatě návod rozšířený o podrobnější údaje o jednotlivých systémových dílcích a spojovacích prostředcích.

Dokumentace pro uživatele musí obsahovat samozřejmě pokyny pro bezpečnou montáž a demontáž konstrukce, doplněné názornými obrázky pro jednotlivá typová provedení lešení, včetně rozměrů a možného zatížení. Musí také obsahovat seznam všech dílců a způsob jejich osazování do konstrukce. Nezbytné je jasné vysvětlení, jak zajistit správné vyztužení konstrukce a její stabilitu, včetně schématu rozmístění kotev a jejich požadované únosnosti. Rozsah dokumentace by měl umožnit bezpečnou montáž běžného fasádního lešení do výšky cca 24 m bez dalších výpočtů a výkresů.

Návod je chápan jako dokumentace lešení. V tomto smyslu ale může sloužit jenom v rozsahu svého zpracování. Veškeré úpravy konstrukce nad rámec návodu musí mít svou dodatečnou dokumentaci.

Návod musí být k dispozici na místě, kde je lešení používáno. Neslouží totiž pouze lešenářům, ale také uživateli, který na základě návodu může provádět kontroly lešení, ověřovat si jeho technické parametry, apod.

Otázka vzdělávání

Přestože má být návod na montáž a používání jasný a srozumitelný, nemůže podle něj montovat lešení kdokoliv. V České republice existoval dlouhou dobu systém školení lešenářů a tzv. instruktorů lešenářské techniky, který byl zakotven v nyní již zrušené vyhlášce č. 324/1990 Sb. a stanovoval podmínky pro odborné vzdělávání pracovníků provádějících práce související s lešením.

V nařízení vlády č. 362/2005 Sb., které vyhlášku nahradilo, je původní fungující systém maximálně zjednodušen. V zásadě jsou převzaty pouze požadavky evropské směrnice č. 2001/45/ES na používání lešení a žebříků (technické požadavky na tyto výrobky směrnice neobsahuje). Na rozdíl od většiny dalších evropských zemí, kde jsou požadavky na vzdělávání lešenářů rozvedeny v národních předpisech, v České republice v současné době žádný navazující zpřesňující předpis neexistuje. O rozsahu, obsahu a četnosti školeni rozhoduje zaměstnavatel, stejně jako o způsobu ověřování znalostí a vedení dokumentace o školeni.

Nařízení vlády v souvislosti s dočasnými stavebními konstrukcemi sice zmiňuje odborně způsobilou osobu, která má v procesu navrhování a provádění dočasných stavebních konstrukcí stanoveny některé úkoly, ale její definice, stejně jako požadavky na její vzdělávání, nejsou nikde uvedeny.

Toto naprosté rozvolnění pravidel může mít za následek značný pokles odbornosti v uvedených profesích a následkem toho i zvýšení počtu úrazů. Možnost stanovení dalších národních postupů na vzdělávání odborně způsobilých osob jsou nyní ve stádiu diskusí.

Otázka vzdělávání je aktuální i v Evropské unii. Právě proto, že lešenáři a další specialisté z tohoto oboru absolvují v různých zemích různě náročná školení, objevuje se zájem o sjednocení rozsahu vzdělávání v celé EU. Aktuálně je v rámci evropského programu Leonardo da Vinci zpracováván úkol nazvaný Euscaffolder, který má za cíl vytvoření vzdělávacích modulů, uplatnitelných na evropské úrovni. Předběžné návrhy uvažují se třemi moduly:

Modul A je určen pro odborně způsobilé osoby odpovědné za plán montáže, používání a demontáže lešení a rovněž za dozor nad takovými pracemi. Tato osoba by měla rozumět navrhování lešeňových konstrukcí a provádět i doplňující výpočty.

Navrhovaná délka kurzu je minimálně 9 dnů, další den je věnován zkoušce. Zkouška by měla zahrnovat zpracování projektu fasádního lešení a test ze znalostí předpisů týkajících se lešení.

Modul B je určen pro osoby, které budou odpovědné za přímé provádění montáže a demontáže lešení. Délka kurzu je shodná s modulem A. Zkouška by měla zahrnovat test orientace ve výkresu lešení a zkoušku z praktických dovedností.

Modul C je určen pro osoby, které budou odpovědné za používání lešení. Tato osoba by po dokončení školení a ověření znalostí měla znát zásady bezpečného chování na lešení. Navrhovaná délka kurzu je minimálně 8 hodin, včetně přezkoušení. Zkouška by měla zahrnovat test teoretických znalostí a cvičení z rozpoznání závad na lešení.

Návrh pro zavedení školení označeného jako modul C je novinka ve většině zemí. Je však obecnou zkušeností, že celá řada nehod z oblasti lešení je způsobena nesprávným používáním těchto konstrukcí, nevhodnými úpravami, apod. Proto je vzdělávání uživatelů považováno za velmi potřebné.

Závěr

Situace v oblasti technických norem je v zásadě stabilizovaná. Ke sjednocení technických požadavků na lešení by přispěla evropská směrnice, její vydání je však zatím nejasné. Z hlediska používání lešení je kladen stále větší důraz na návody, které musí obsahovat veškeré potřebné informace. V otázce vzdělávání je třeba současnou situaci považovat spíše za přechodnou a pokud možno pokračovat v postupech, které byly zavedeny již dříve. Vzdělávání odborně způsobilých osob pro dočasné stavební konstrukce by mělo být dořešeno a bylo by užitečné vycházet i z evropských návrhů na vzdělávací moduly.

Diskuze a dotazy

Nejnovější články ze stejného zdroje

Pažení, lešení, bednění