Stará důlní díla jsou rozeseta po celých Jeseníkách, v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky i mimo ni. Stala se v podstatě součástí krajinného rázu tohoto pohoří. Řada starých důlních děl se stala významnými zimovišti netopýrů, díla a haldy jsou často předmětem zájmu mineralogů. Průvodním negativním jevem hornické činnosti v Jeseníkách je množství otevřených důlních děl, bezprostředně či potencionálně ohrožujících životy či zdraví návštěvníků krajiny. Jedná se buď o tzv. stará důlní díla, kde poslední majitel či provozovatel není znám či neexistuje, a opuštěná důlní díla, vyražená a likvidovaná po roce 1945, převážně v padesátých a na počátku šedesátých let. V průběhu času dochází u starých, opuštěných důlních děl k postupné ztrátě stability.
Historie dobývání kovů
Nejstarší stopy dolování v Jeseníkách pocházejí s největší pravděpodobností už z období před naším letopočtem, kdy bylo území našeho státu obýváno mimo jiné Kelty, kteří dokázali intenzivně využívat nerostné bohatství a prokazatelně těžili některá ložiska zlata, grafitu a železa. Pozůstatky keltského ryžování zlata se datují do období kolem roku 100 př. Kr.
Po příchodu Slovanů byla předmětem zájmu hlavně ložiska železných rud, v pozdější době se zájem rozšířil i o exploataci drahých kovů a po vyčerpání svrchních partií postupovala těžba do větších hloubek. Za počátek podzemní těžby drahých kovů považují historici druhou polovinu 12. a větší část 13. století, kdy došlo k velké kolonizaci Jeseníků právě v souvislosti s prospektorskou a následně těžební činností. K největšímu rozmachu těžby došlo v 15. a 16. století a těžba s menšími či většími výkyvy pokračovala až do období počátku třicetileté války, která prakticky zlikvidovala veškerou těžbu v této oblasti. K dalšímu oživení těžby došlo v souvislosti s těžbou železných rud v 18. a 19. století, avšak po krizi v roce 1873 těžba těchto rud postupně zanikala a v těžbě zůstalo pouze několik ložisek.
Po roce 1945 byly prakticky veškeré doly mimo provoz a náběh těžby byl velmi pomalý. V první řadě došlo k obnovení těžby železných rud v okolí Šternberka a u Medlova (důl Barbora). V souvislosti s obnovováním těžby se výrazně rozvíjel geologický průzkum jednotlivých surovinových typů a jeho intenzivní rozvoj nastal po roce 1945. Z této poměrně nedávné doby se zachovala řada opuštěných důlních děl.
V samotných Jeseníkách a přilehlých Rychlebských horách je odhadem okolo osmi kilometrů čtverečných poddolovaných území s tím, že podstatná část této plochy se koncentruje do významnějších rudních revírů. Patří mezi ně především zlatohorský rudní revír s dlouholetou těžbou zlata a měděných a olověných rud. Na Rýmařovsku má stejnou plochu poddolovaného území nejvýznamnější železnorudný revír Malá Morávka a podobně i rudní revír Ruda-Horní Město. V tomto revíru se vyskytují ložiska železnorudná a polymetalická s významným obsahem stříbra a oblast proto byla předmětem zájmu prospektorů a těžařů od doby kolonizace území až po osmdesátá léta minulého století. Po předchozím geologickém průzkumu zde byla v roce 1965 znovu zahájena těžba. Ložisko bylo rozfáráno ve čtyřech horizontech do hloubky cca 175 m. Do roku 1970, kdy byla těžba ukončena, bylo vytěženo více než 200 tisíc tun rudniny s průměrnými obsahy kolem 3 % Zn, 0,5 % Pb a 1–80 g na tunu Ag. Mezi revíry s menší plochou poddolovaného území patří například ložiska zlata v okolí Suché Rudné a stříbronosných rud u Nové Vsi u Rýmařova.
Stará, opuštěná důlní díla
Za účelem podchycení starých, opuštěných důlních děl je prováděna jejich revize s cílem zjistit jejich současný stav, posoudit stupeň ohrožení života, zdraví či majetku související s existencí těchto důlních děl a navrhnout způsob jejich likvidace nebo zabezpečení. Stará, resp. opuštěná důlní díla s vysokým stupněm nebezpečnosti jsou opatřována výstražnými tabulkami a ostnatým drátem, některá díla jsou technickými pracemi zabezpečována tak, aby nehrozilo jejich zřícení a aby sice bylo zabráněno vstupu osob, ale přitom umožněno zimování netopýrů apod. Kromě důlních děl, která jsou buď dosud otevřena, nebo se na povrchu projevují různými propadlinami a deformacemi, je v podzemí mnoho stovek metrů štol, komínů, úpadnic a dobývek zcela skrytých našim očím.
Nepodceňujte nebezpečí!
Nebezpečnost pohybu po místech, která jsou označena jako poddolovaná, nelze podceňovat. Příkladem jevů, které mohou nastat, je např. propadlá komorová dobývka rud v prostoru Žebračka ve Zlatohorském revíru. V celém revíru existuje 140 km chodeb a bezpočet vydobytých prostor. Blízko silnice ze Zlatých Hor do Heřmanovic se počátkem devadesátých let propadl terén na ploše cca 50 × 30 m do hloubky kolem 40 m. Na Rýmařovsku sice žádné podzemní volné prostory podobných rozměrů nejsou, ale člověka může ohrozit i zřícení mnohem menších důlních děl. Důkazem toho, že v podzemí k pohybům stále dochází, bylo např. opakované propadání asfaltové komunikace jihovýchodně od kostela v Horním Městě v místech předpokládaného ústí jámy Ignác, nebezpečí nového dalšího propadání již bylo odstraněno zabetonováním dutiny do úrovně dědičné štoly sv. Jana Paduánského.Nebezpečí mohou představovat i četná místa těžby stavebního kamene nebo štípatelných břidlic.
Lomy byly mnohdy zahloubeny pod úroveň terénu a dnes jsou zaplněny vodou, stěny lomů jsou často velmi strmé a osobám hrozí buď nebezpečí pádu, nebo i zřícení do nestabilních partií lomových stěn.
Na povrchu terénu existuje řada dalších pozůstatků těžby z minulých století, zejména po ryžování v údolních nivách potoků a řek.
Plocha zlatonosných ryžovišť na území Jeseníků nejvíce připadá na okolí Zlatých Hor, na prostor mezi Vrbnem pod Pradědem a Širokou Nivou a širší okolí Suché Rudné. Pozůstatky ryžování nacházíme v blízkosti řeky Oskavy a také v údolní nivě řeky Moravice mezi Dolní Moravicí a Velkou Štáhlí a poblíž Podolského potoka mezi Rýmařovem a Jamarticemi. Povrch těchto území je většinou velmi členitý, s mnoha depresemi a drobnými haldami přeryžovaného materiálu.
Na území Rýmařovska jsou patrně nejstaršími dodnes zachovanými pozůstatky vyhledávání zlata pinky z 12. až 16. století u Stříbrných Hor. Nejvýznamnější pozůstatky dobývek představují mělké příkopy a dílčí propadliny šachtic hloubky asi 5 m. Dolování na tomto místě je dokumentováno výrokem jihlavského horního soudu asi z roku 1348. Listina uvádí tři fáze dolování a poprvé písemně dokládá svislou jámu na území ČR. Pozůstatky podobné činnosti se nacházejí asi 400 m východně od vrcholu Kamenné hory (799 m n.m.).
Pro podrobnější informace o těžbě a jejich pozůstatcích na území Rýmařovska doporučujeme návštěvu stránek www.rymarovsko.cz.
