Takto vzniklé výtvory byly sice výkonnější než parta chlapů s lopatou, ale chyběla jim vyváženost, dostatečná nosnost nakladače, dobrá rypná síla a uspokojivá hloubka podkopu. Skupinu konstruktérů prvního amerického rypadlonakladače vedl strojní inženýr Elton Long, který dříve navrhoval těžkou mechanizaci pro American Tractor.
To byla malá soukromá firma, která v padesátých letech minulého století vyvíjela hydraulické podkopové zařízení pro připojení ke svým pásovým strojům. A právě v té době, v roce 1957, byl American Tractor koupen firmou Case, jež shodou okolností pracovala na něčem podobném - vyvíjela prototyp kolového traktoru s nakládacím zařízením vpředu a podkopem vzadu.
Elton Long po spojení obou firem soupeřil s úsilím Josepha Cyrila Bamforda, zakladatele britského JCB. Přes všechny polemiky se historici shodují na tom, že první plně integrovaný rypadlonakladač na světě vyrobilo JCB v roce 1954 pod označením JCB Mark 1. Case představil první americký rypadlonakladač 26. února 1957. Byl nazván Case 320, měl hmotnost 3470 kg a byl poháněn benzínovým motorem Case G-148 o výkonu 31,3 kW. Jednalo se o čtyřválec s objemem 2,425 litru (v kubických palcích je to 148 - odtud označení motoru). Základní nakládací lopata měla objem 0,3 m3 a maximální výsypná výška s ní činila 2,521 m při maximálním vyklopení 40 °.
Kromě nakládací lopaty byla k dispozici další přídavná zařízení, jako například paletizační vidle nebo jeřábovací rameno. Největší hloubkový dosah podkopového zařízení byl 3,808 m, přičemž ho bylo možno natáčet v rozsahu plných 180°. Výrobce dodával ucelenou řadu podkopových lžic až do šířky 96,5 cm. V roce 1959 uvedl Case první rypadlonakladač s dieselovým motorem, Case 420. Počáteční zájem o rypadlonakladače nebyl kupodivu příliš výrazný.
Pracovaly totiž na malých stavbách, kde v podstatě nahrazovaly ruční práci. Jejich popularita však díky zvyšování jejich spolehlivosti a dostupnosti postupně sílila a nakonec se staly důležitým a velice oblíbeným nástrojem pro provádění zemních prací nejen v Americe.