Za zmínku stojí ještě jedna pozoruhodnost, která se váže k těžbě v této oblasti. Je to světově uznávaná zkušenost v provádění rekultivací lomů po skončení těžby. „Sjíždějí se sem zájemci doslova z celého světa, kteří doma řeší tento problém.” Tohle a mnoho dalších informací jsme se dověděli od Ing. Zdeňka Brázdy, Ph.D.1), který pro nás připravil neopakovatelnou novinářskou prohlídku Lomu Bílina, které se zároveň osobně účastnil a doprovázel kvalifikovanými komentáři.
Nejstarší zmínka o uhelném hornictví v tomto regionu je z roku 1403 v městské knize Duchcova. Právě města Duchcov, Bílina, Ledvice a dále pak obec Braňany tvoří východní půlkruh kolem lomu Bílina. Další zmínky pocházejí z let 1550 až 1580 a týkají se dolování u Jirkova, Hrobu a na Pětipesku. Další pak z roku 1740: ty míří do Všestud na Chomutovsku a dále pak Varvažova a již zaniklých Otovic na Ústecku. K uhlí se tehdy lidé obraceli pro nedostatek a stále stoupající cenu dřeva k výrobě dřevěného uhlí pro hutě [1].
Lom Bílina
Lom Bílina je povrchový hnědouhelný důl, těžící ročně 8 až 9 miliónů tun uhlí a 45 až 50 miliónů m3 nadložních zemin. Objem jámy nacházející se v současnosti pod původním povrchem terénu činí 1,222 miliardy m3. Tento „chybějící” objem se v současnosti nachází hlavně na dvou vnějších výsypkách – radovesické (více než polovina – 680 mil. m3) a pokrokské. Uhelná sloj těžená na ložisku má mocnost od 25 do 35 m. Průměrný obsah popela v bezvodém stavu je 26,9 % a obsah síry 1,03 % a výhřevnost v původním stavu 13,929 MJ/kg. Z hlediska stupně prouhelnění se jedná o hnědé uhlí ve stádiu ortofáze na hranici přechodu k metafázi. Celkové vytěžitelné zásoby uhlí na ložisku činily 155 miliónů tun k 31. 12. 2012. Místy byla nejkvalitnější část sloje částečně znehodnocena historickou těžbou hlubinnými doly.
Nadloží sloje o mocnosti až 200 m je tvořeno z větší části usazeninami tzv. bílinské delty. Těleso bílinské delty je povrchovým lomem Bílina odkrýváno v příčném směru. Je tvořeno velmi složitým komplexem písčitých deltových těles, vrstev jezerních jílů a spleti písčitých výplní říčních koryt s lemy jílovitých nivních usazenin. Složitá geologická stavba přináší komplikace pro těžbu v podobě výskytu zvodnělých písčitých těles, obtížně dobyvatelných těles pískovců a vrstev jílovců s výskytem pevných pelokarbonátových proplástků. Těžba ložiska probíhá ve směru východ – západ. Ze severu je ložisko omezeno řadou bezeslojných pásem, z jihu výchozem sloje v okolí bílinského zlomu a západní hranici ložiska tvoří administrativně stanovená linie – hranice dobývacího prostoru.
Geologie
Lokalita představuje část třetihorní (miocenní) výplně mostecké pánve a je tedy tvořena převážně usazenými horninami a zeminami. Podloží sedimentárního souvrství je tvořeno vulkanickými horninami (oligocén), pod nimi je možno narazit na křídové mořské usazeniny a nejhlouběji, kam naše znalosti sahají, nalezneme proterozoickou rulu. Některé z těchto jednotek vystupují na povrch během těžby dolu.
Minerály a fosílie
Z plochy současného dolu pochází drtivá většina zkamenělin miocénní flóry a fauny z Bílinska vázané na vodní, bažinné, říční a deltové prostředí. V tomto směru se jedná o lokalitu doslova světového významu a jednu ze tří nejdůležitějších lokalit spodního miocénu v Čechách. Zkameněliny miocénní flóry a fauny poskytuje především až 200 m mocné písčito-jílovité nadloží hnědouhelné sloje. Seznam druhů fosilní flóry překonává 130 položek, seznam fosilních živočichů je sice kratší, ale neméně významný.
Místní nálezy hartitu, markazitu, whewellitu, barytu a duxitu však patří rovněž k významným mineralogickým zajímavostem. V souvislosti s těžbou nadložních zemin a uhelné sloje jsou běžnými minerály pyrit, markazit, siderit v podobě konkrecí (nejznámější jsou údajně léčivé „bílinské koule”), křemen krystalizovaný uvnitř třetihorních kmenů stromů často ve společnosti s duxitem – fosilní pryskyřicí. Aragonit a baryt se vyskytuje na výchozech podložních vulkanických hornin, kalcit v podložních křídových vápenatých sedimentech. V souvislosti se vznikem požárů uhelné sloje v minulosti vznikala i řada minerálů přímo před očima – síra, mascagnit, kladnoit a další.
Důl provozuje společnost Severočeské doly, a.s. se sídlem v Chomutově. Ředitelství dolu (Doly Bílina) se nachází v Bílině. Lokalita je veřejnosti nepřístupná, vstup do dobývacího prostoru Dolů Bílina a na vnější výsypky je zakázán a celé území je střeženo bezpečnostní agenturou. Vzhledem k rozměrům dolu a rychlému postupu těžby (výskyt minerálu lze někdy pozorovat pouze několik dní) jsou mineralogické nálezy možné pouze při detailní znalosti prostředí. Protože se jedná o provoz plný pohybujících se technologických zařízení, linek vysokého napětí, pásových dopravníků, kilometry dlouhých až 30 m vysokých srázů s nestabilními svahy, je pohyb po lokalitě nebezpečnou záležitostí a velmi náročný na orientaci a znalost chodu provozu. Na lokalitu je možno dostat se pouze formou oficiální exkurse v doprovodu pracovníka dolu. Rovněž prostřednictvím naší společnosti je možno dohodnout exkursi na lokalitu.
Životnost lokality
Podle současně platných rozhodnutí by důl měl skončit provoz kolem roku 2035. V případě prolomení územně ekologických limitů vlády z roku 1992 by bylo možno bez likvidace jakékoli další obce pokračovat v těžbě při současné úrovni produkce uhlí až do roku 2045–47.
Těžební stroje a další strojní vybavení
Těžbu skrývky zajišťuje technologický celek řady TC3, skládající se z rýpadla K 10 000, dálkové pásové dopravy šíře 2200 mm a zakladače ZP 10 000, dále technologické celky TC2 tvořené rýpadly KU 800, K 2000 a KK 1300, dálkovou pásovou dopravou šíře gumového pásma 1800 mm až 2000 mm a zakladači ZPD 8000, ZP 5500, ZP 6600 a ZPDH 6300.
Na uhelném lomu pro těžbu skrývky nad hlavou uhelné sloje a pro těžbu uhlí jsou nasazena rýpadla KU 300S a K 650 řady TC1. Těžené uhlí z lomu je dopravováno do úpravny dálkovou pásovou dopravou šíře 1200 mm a 1600 mm. Odtěžené skrývkové hmoty nutné k začištění uhelné sloje jsou dopravovány dálkovou pásovou dopravou šíře 1 600 mm na vnitřní výsypku k zakladačům ZP 2500 a ZP 3500. Kvalifikovaný komentář k těžebním strojům, pásové dopravě a problematice těžby, nám poskytl vedoucí provozu Ing. Václav Hanzlík.
Kolesová rýpadla – velkostroje
Na laika a pravděpodobně i odborníka dělají asi největší dojem gigantická kolesová rýpadla – velkostroje, která nacházejí uplatnění právě při těžbě skrývky a uhlí v povrchových dolech (lomech). Lom Bílinu nevyjímaje. Při pohledu na tyto obry při plném pracovním nasazení, nesoucí rodné jméno UNEX, se neubráníte hrdosti, že se jedná o značku Made in Česká republika. Lze je rozdělit podle různých kritérií [4]:
- podle uložení kolesového výložníku (otočné rameno kolesa) – rýpadla s výsuvným a nevýsuvným výložníkem,
- podle pojezdu – kráčivý nebo housenicový podvozek,
- podle kolesa – komorová a bezkomorová,
- podle typu korečků – plné a řetězové,
- podle způsobu přepravy materiálu na pásový dopravník.
Vzhledem k hmotnosti i objemu kolesových rypadel – velkostrojů je nutná jejich montáž přímo na místě nebo v jeho těsné blízkosti, kam se poté přesunou. Celá montáž a výroba velkostroje může zabrat až několik let. Vyráběna jsou na zakázku přesně podle jejich specifického využití – zohledňují se všechny podmínky, ve kterých bude rypadlo pracovat. Životnost takového stroje se odhaduje až na 40 let. Do roku 1989 se v ČR vyráběly základní typy kolesových rypadel pod označeními K 300, KU 300, KU 300B, K 800, K 800 B a KU 800 [4].
Ohromné koleso stroje je osazeno korečky, nádobami připomínajícími lžíci bagru, které po roztočení kolesa začnou odebírat horninu ve svahu před sebou. Vytěžený materiál se převádí na pásový dopravník a odvádí do střední části stroje. Větší kusy materiálu jsou drceny v drtiči a poté je materiál předáván zpět na dopravník a vysypáván výsypkou umístěnou v zadním podpěrném vozu opět na pásový dopravník, který už ale není součástí stroje a odváží materiál z lomu na skládku [4].
Koleso je usazené na tzv. kolesovém výložníku, což je otočné rameno, které se může pohybovat jak horizontálně tak vertikálně podél sloje nebo stěny skrývky. Rypadlo se tak postupně otáčí a odtěžuje blok horniny před sebou. Pohyb celého stroje zajišťuje jeho podvozek – pohyb takového kolosu však vyžaduje značnou dávku času. Ve střední části stroje se nachází tzv. kulová dráha, která umožňuje otáčení stroje do stran [4].
Celý stroj pohání elektromotory, přívod energie zajišťují kabely, které musí stroj táhnout za sebou. Rypadlo obsluhuje, navzdory jeho velikosti, jen zhruba pět lidí. Kromě řidiče velkostroje, který je zároveň vedoucím rypadla. také elektrikáři a mechanici. Rypadlo je vybaveno vlastním WC, jídelnou, dílnou a klimatizovanou kabinou. Koleso i pohyb celého stroje ovládá strojník přes joysticky v řídící kabině. Jeho práci předchází povinné zacvičování nejméně 100 hodin. Přes nepřetržitý provoz 24 hodin denně se kolesová rypadla podrobují pravidelným odstávkám, při kterých se provádí jejich údržba a modernizace [4].
Nevšední zážitek
Vidět na vlastní oči výjimečnou mohutnost, rozlehlost a hloubku dolu Bílina je sám o sobě zážitek celoživotního významu, obzvlášť pro Východočechy z Polabské nížiny, ke kterým se naše redakce hlásí. O ostré práci nasazených strojů už nemluvě. Byl překrásný slunný letní den, den před naší návštěvou sice pršelo, ale cesty již nebyly blátivé, ani příliš neprášily. A k tomu průvodcovské dovednosti Zdeňka Brázdy, který nám lom Bílina a kraj pod Krušnými horami poutavě a v souvislosti představil.
Rekultivace krajiny po těžbě
Rekultivace znamená aktivní obnovu a tvorbu půdního fondu v oblasti devastované průmyslovou činností, v tomto případě povrchovou těžbou. Samotná těžba, například na lomu Bílina, je prováděna tak, aby co nejméně zatěžovala místa mimo lom. To znamená, že dnešní skrývka nad budoucí uhelnou slojí se přemísťuje pomocí pásových dopravníků do míst, kde již byla sloj vytěžena.
Rekultivační zásahy se v tomto případě zaměřují na obnovu nikoliv rozsáhlého území, ale na obnovu malých částí rozsáhlé hnědouhelné pánve. Rekultivovat se musí každý volný hektar, ale tak, aby nakonec jednotlivé části do sebe funkčně i strukturálně zapadaly, aby byly respektovány nejen přírodní, ale i sociální a ekonomické podmínky oblasti.
Nejvýznamnější požadavky na rekultivace jsou následující:
- krajina musí být ekologicky vyvážená, za nejúčinnější stabilizační prvky je považována výsadba lesů, parků, lesoparků a vodních ploch,
- krajina musí být ekonomicky efektivní, musejí v ní být zastoupeny vysoce produktivní formy zemědělských rekultivací, aby byla do určité míry schopná uživit lidi – zdravotní požadavek, vodný reliéf je významný pro vytváření makroklimatických a bioklimatických poměrů,
- podstatná je rovněž kvalita rekultivovaných půd, ve kterých by měly být zastoupeny baktérie, houby a další mikroorganismy, na nichž je závislý žádoucí koloběh látek a energie,
- požadavek estetický.
Doplňující informace:
[1] Ekologické centrum Most: www.ecmost.cz/rekultivace.php?page=uhli_pocatky.
[2] Bílinská přírodovědná společnost: http://priroda.sdas.cz/priroda.htm.
[3] Severočeské doly a.s.: www.sdas.cz/aktivity/hornicka-cinnost/doly-bilina.aspx
[4] Wikipedia: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolesové_rypadlo.
