byl převzat ze serveru bagry.cz.
Prvním kolovým nakladačem byl v sedmdesátých letech Werklust 1500, nakladač z mého rodného Holandska, s řízením všech čtyř kol. Druhým nakladačem byl německý Frisch 800B s řízenými zadními koly a třetím nakladačem byl opět Frisch, tentokrát však 1300A. Byl to první nakladač, který jsem dostal jako nový, a zároveň to byl můj první stroj s kloubovým řízením, čemuž u nás v Holandsku říkáme „řízení pátým kolem”. Bohužel jsme ho museli vrátit kvůli vadné zadní nápravě, z diferenciálu se ozýval výrazný hluk.
Čtvrtý v řadě byl Hough-International 65A, který jsem v roce 1973 dostal také jako nový. V té době to pro dvaadvacetiletého mladíka byl opravdu velký stroj! Následovaly novější modifikace 65B a 65C. Nakladače Hough-International se vyráběly v německém Heidelbergu. Můj sedmý stroj byl John-Deere 544. Nakladač této populární značky známé ve všech zemích světa byl vyroben v USA.
Osmým nakladačem byl O&K (Orenstein and Koppel) L55 z Berlína. Devítku v pořadí měl nakladač Dresser 530, taktéž vyrobený v továrně v Heidelbergu, která už taktéž neexistuje (patenty byly prodány polské firmě Dressta, která stále vyrábí nakladače 510, 520, 530, 540, 560).
Nakladač Komatsu 320/3
Desátým nakladačem byl světoznámý Caterpillar 936E, první „éčko” prodané v Holandsku. Měl jsem tento stroj 7 let a 14 000 motohodin odpracoval bez problémů. Jedenáctým v pořadí byl Komatsu 320/3, vyrobený v závodě Hanomag v německém Hannoveru. Během šesti let odpracoval 13 000 motohodin s minimálními problémy.
A konečně posledním nakladačem, který obsluhuji od roku 2004, je Ljungby Maskin L18 ze Švédska. Je to velmi robustní a silný stroj, už má naběháno téměř 6 000 Mh a můj příští nakladač bude tentýž, pokud u svého šéfa ztratím slovo.
Nakladač Ljungby Maskin ze Švédska
Na základě svých zkušeností musím konstatovat, že pro těžké zemní práce je jedinou možností kloubové řízení. Při hrnutí zeminy ve stylu buldozeru neztrácí nakladač sílu a trakci, stále se drží své stopy. Stroj se také lépe používá ve stísněných podmínkách. Největší problém u řízení zadními koly je, že se stroj při hrnutí nedrží své stopy a zadní kola ztrácejí přilnavost. Pro lehké nakladače do hmotnosti 8 t a výkonu 75 k je to naopak velmi užitečné.
Když se zamyslím nad vývojem nakladačů během celé té doby, změnilo se toho opravdu mnoho:
Převodovky: V minulosti bylo nutno pro změnu převodového stupně stroj zastavit. Dnes to není potřeba a může se dokonce zvolit jízda vpřed, i když stroj právě couvá.
Motory: Výrazně klesla jejich spotřeba. V minulosti se pohybovala od 25 do 30 l/Mh, nyní si můj Ljungby vezme 16 až 18 litrů při mnohem větším výkonu.
Hydraulické systémy: Díky novým technologiím neztrácí motor při používání hydrauliky svůj výkon. Ve starších nakladačích při zvedání lopaty klesly otáčky motoru o 200 ot./min.
Kabiny: Ve starších nakladačích se každý týden dotahovaly šrouby a matice. V dnešních kabinách už není žádný hluk a v mém vlastním domě nemám tak pohodlné sedačky, jako je ta v mém nakladači. Mám klimatizaci a velmi dobré vytápění, v minulosti se muselo jezdit s otevřenými okny!!!
A nyní už je pozdě, půjdu do postele, zítra musím pracovat. Ráno v pět vstávám a jedu do města Rozendaal, vzdáleného 55 kilometrů. Čeká tam na mě 10 tisíc tun materiálu, který přetřídí Powerscreen Turbo Chieftain 1400.
