Nový traktorbagr Hidromek je manekýn s ďáblem v těle. Získal si strojníka, zastavuje kolemjdoucí

V kanceláři už na mě čeká majitel a zakladatel firmy (H.G.T., poznámka redakce), Vladimír Hanuš. Stroj s označením HMK 102 S SUPRA zatím odpočívá naleštěný v garáži, nicméně záhy se přesouvá do nedaleké obce Minkovice, kde probíhá rekonstrukce dvora odtahové firmy TRUCK TECHNIC. Než se tam za ním zajedu podívat, dávám se do řeči se sympatickým majitelem nového traktorbagru. „Poprvé jsem tenhle stroj uviděl na internetu. Vzal jsem strojníka a zajeli jsme se na něj do Čestlic podívat,” začíná vypravovat Vladimír Hanuš. Na první pohled ho upoutala robustní konstrukce stroje. „Je to fakt kus železa. Jak jsem ho poprvé uviděl, tak jsem si řekl, že ho chci. No a pak mi v Kobexu řekli cenu a bylo rozhodnuto,” pokračuje s úsměvem Vladimír Hanuš. Zajímavá cenovka v poměru k nabízené výbavě a výkonu ostatně přilákala i další zájemce, s nimiž se u firmy H.G.T. dveře netrhnou. Abych to vysvětlil, potenciální zákazníci se sem totiž jezdí na mašinu dívat a vyptávat. „Zatím tu byli čtyři a co vím, tak všichni si ten traktorbagr pořídili,” dodává Vladimír Hanuš.

Stará škola. Při práci se na hodiny nedívají

Od vyprávění o mašině plynule přecházíme k tomu, jak vlastně Vladimír Hanuš v zemařině začínal: „Pracoval jsem šest let v Lucembursku jako řidič kamionu. Pak za mnou přišli, že si musím po šesti letech vybrat dovolenou, tak jsem odjel zpátky do Čech a začal stavět dům. Potřeboval jsem vykopat základy, ale když mi řekli cenu půl milionu, koupil jsem si bagr a starou Pragovku a pustil se do toho sám. Chytlo mě to a u zemařiny už jsem zůstal.” V současnosti je firma H.G.T na Liberecku zavedená „značka”; provozuje několik rýpadel, sklápěče DAF a TATRA a také třídičku. Vozí si štěrky a písky, mají vlastní deponii a zákazníci se k nim sami vrací a doporučují je dále. Poctivost a selský rozum je to, co tuto firmu posouvá dopředu. „Chlapům jasně říkám, že nehodinaříme, ale makáme. Nemám problém vlézt do výkopu a házet lopatou,” říká zakladatel i dělník v jedné osobě o filozofii své firmy. Lidi tu táhnou za jeden provaz, umí se společně pobavit, ale zároveň se tady musí pracovat. I díky tomuto přístupu se tak mohou v H.G.T. pochlubit, že ještě nikdy nedodali zakázku po termínu. Do budoucna tu plánují například rozjet recyklaci odpadů a demoliční práce. A protože se Vladimír Hanuš domluví velmi dobře německy, rád by časem rozjel projekty také v nedalekém Německu. I proto je pro něj důležité obklopit se dobrými lidmi a špičkovou technikou.

Technické parametry rýpadlo-nakladače Hidromek HMK 102 S SUPRA

Hidromek jako „srdcovka”

Nový rýpadlo-nakladač Hidromek HMK 102 SUPRA nejčastěji používají při manipulaci na depu, u třídičky stavební suti. Podle potřeby ho ale nasazují i na ostatní zakázky: byl k vidění například při stavbě nového heliportu na místním letišti a v brzké době bude pracovat na rekonstrukci silnice z Liberce do Bílého Kostela. Když se ptám Vladimíra Hanuše na dosavadní zkušenosti, bez otálení zmiňuje obratnost a sílu, která je podpořena také vyšší váhou stroje: „Je to takový buldozer. Na jedničku to vjede do hromady a ani se to nerozskáče jako naše předchozí mašiny.” Traktorbagr je v plné výbavě, součástí dodávky bylo hydraulické kladivo a tři lžíce včetně naklápěcí svahovky. Spotřeba paliva je srovnatelná s konkurencí, potěšil jej bezporuchový provoz „močoviny” a také její příznivá spotřeba (jedna nádrž AdBlue vydrží na čtyři dotankování nafty). Specifické je ovládání svahovací lopaty, která se podobně jako například u JCB ovládá nožním pedálem. Adaptace na tento způsob ovládání ale nebyl prý žádný problém. Od letošního června už mají traktorbagry v základní výbavě proporcionální ovládání svahovací lžice na joysticku (ovládání nožním pedálem je pouze na přání). „Je to skvělá mašina, vlastně už je to moje srdcovka,” uzavírá ve své kanceláři Vladimír Hanuš a přidává ještě jednu historku: „Strojník, který s tím teď dělá, byl u nás původně jen na výpomoc. Když vyzkoušel Hidromeka, už u nás zůstal.”

Strojník David Dolenský je na svou novou mašinu náležitě hrdý

Prémiová kvalita. A je to poznat hned

Je čas přerušit vyprávění a podívat se na nový traktorbagr zblízka. Sedám do auta a jedu do Minkovic, kde stroj již pracuje při rozhrnování odfrézované asfaltové drti. Dvůr odtahové firmy, který je plný odstavených nákladních vozidel v různém stadiu rozkladu, není zrovna ideálním fotogenickým místem. Areál právě prochází rozsáhlou rekonstrukcí, na níž se podílí právě firma H.G.T. Chmury z prostředí ovšem záhy zažene naleštěný HMK 102 S SUPRA. V zářivém bílo-černém laku, s červeně vyvedenými doplňky a působivou přední i zadní světelnou rampou, na velkých kolech, s masivním bočním výfukem a robustním podkopem by mu to zkrátka slušelo i v silážní jámě uprostřed prosincové plískanice. Ne vážně, pokud by existovalo něco jako „Miss Výkopu”, nový Hidromek by měl vítěznou korunku v kapse.

Nadimenzovaný vnitřní prostor je dobře viditelný i zvenku, a proto strojník David Dolenský vypadá v kabině poněkud utopený. Tuhou asfaltovou drť, kterou sem postupně přivážejí sklápěčky TATRA a DAF, vyhrnuje traktorbagr do výšky bez sebemenší známky ztráty výkonu. S materiálem si stroj pohrává jako kočka s myší. Pomáhají kila a také robustní ustrojení stroje včetně masivní přední „klapačky”. V mezipauze, kdy se čeká na další várku drti, mám čas si stroj pořádně prohlédnout. Vypadá to, že v Turecku si pohráli s každým detailem. Nikde nic nevyčuhuje a nepřečnívá, všechny funkční celky jako by do sebe úplně automaticky zapadaly. Na levé straně pod schůdkami do kabiny je nenápadně umístěna nádrž na AdBlue; za ní, ve středovém prostoru se nachází blok hydrauliky. Palivová nádrž byla posunuta vlevo pod zadní kolo. Výfuk, vedený bokem a nahoře vychýlený směrem ven, nezaclání výhledu z kabiny; ke skvělé viditelnosti všemi směry přispívá i absence sání na kapotě. Mašina je vybavena zámkem hydrauliky pro zdvih, který chrání ramena stroje proti poškození. Pokud by totiž došlo, například kvůli prasklé hadici, k poklesu tlaku v systému, zámek okruh uzavře a ramena nespadnou natvrdo dolů. Kvalita dílenského zpracování se u traktorbagrů dobře pozná u otoče zadního podkopu. U Hidromeku nacházím masivní kozlík a dobře vyřešené hydraulické hadice, jejichž koncovky jsou bez problému dosažitelné ze země. Ta tam je doba, kdy byla hydraulika z podkopu svedena jako jeden svazek až do rozdělovače pod kabinou.

Středem pozornosti

Samozřejmě, že se na dojmy a pocity ptám také strojníka Davida Dolenského. Jeho názor mě zajímá, protože jde o zkušeného harcovníka, který už měl čest pracovat se stroji různých značek. Mezi prvními výhodami zmiňuje velkoryse řešenou kabinu. V tom mu musím dát za pravdu, protože kdo v Hidromeku neseděl, nedovede si představit to „letiště”, které má uvnitř obsluha k dispozici. Velkoryse pojali v Turecku také výbavu: výkonná klimatizace už je dnes samozřejmostí, co už běžné tak úplně není, je například 15 chytře rozmístěných výdechů a chlazená schránka na svačinu a pití. David Dolenský se dále zmiňuje o ergonomii ovládání: „Pojezd se ovládá jednoduše přepínáním tlačítka na joysticku. Všechny ovladače se dají nastavit, například joysticky pro ovládání podkopu jsou na konzoli, která se dá sklopit až k zadnímu oknu.” Slova chvály má také pro sedačku s vysouvacím opěradlem: protože je poměrně vysoký, tak ho dříve v traktobagrech bolely záda. S tím je teď u Hidromeku konec.

Na zdánlivě nepodstatných detailech se dobře pozná, jakou péči vývojáři těmto strojům věnovali. Praktické je například dvoufázové spínání výkonných LED světel na horní rampě: podle světelných podmínek se dají rozsvítit buď jen dvě, nebo všechna čtyři světla. Efektní a účinné je pak podsvícení schodů malými LED diodami.

Co se týče jízdních vlastností, nachází David Dolenský jen superlativa. Oceňuje praktický krabí chod; při práci v blízkostí zdí se odtud díky natáčecím nápravám vytočí bez jediného škrábnutí. Oceňuje sílu a plynulé řazení šestistupňové automatiky bez škubání. Stroj také vyniká stabilitou. „Když natočím na maximum podkop do boku, necloumá to se mnou a nemá to tendence k převrácení. Takovou jistotu jsem u traktobagrů dříve postrádal,” vysvětluje.

David Dolenský má k novému traktorbagru vskutku otcovský vztah. Vyjíždí totiž zásadně pouze s naleštěným strojem, uvnitř se přezouvá a stroj samozřejmě nikomu nepůjčuje. „Kdekoli s ním jsem, tak se za mnou lidi otáčí. Někdy si lidi v autě i zastaví,” říká s neskrývanou hrdostí v hlase strojník, který má tu čest pracovat s prvním traktobagrem Hidromek u nás.

Fotogalerie