Zajímavostí je, že ve zpětném ohodnocení pracovníky ZŤS Dubnica, nevystupují tyto „výstavní” kusy úplně dobře. Údajně jejich kvalitu sráželo například nepříliš povedené zpracování svárů či nátěrů. Představení rypadel také proběhlo v expozici nového exportéra – PZO Strojimport Praha, namísto dosavadního Martimexu. Ovšem i tyto dva podniky musely spolupracovat, například v případě 10 rypadel řady „T” vyrobených pro syrského zákazníka v roce 1978, a tedy vyexportovaných ještě Martimexem. Tyto stroje ovšem až do léta 1980 stály nedotčené v syrském přístavu, a tak musel být vyslán technik z Dubnice, aby provedl nezbytné opravy, aby mohly být stroje konečně dodány zákazníkovi. Záhy si však šest těchto „zapomenutých” rypadel napravilo reputaci, když se blýskla na veletrhu v Damašku. Toto je však definitivní konec řady „T”, a tak se v Dubnici poprvé objevují rypadla se zkratkou DH. Původní značka „ Poclain” zcela vymizela z názvu, veškeré dokumentace a stroje samotného z důvodu skončení platnosti licence. Ovšem zejména strojům DH 113 se pro jejich podobný vzhled s rypadly TY45 či TY45.2 i nadále říkalo „Poclain”. Pod zkratkou „DH” se pak skrývají slova diesel-hydraulický, takže tuto zkratku používaly i jiné podniky, jak už je zmíněno v úvodu. Nejviditelnější změnou oproti řadě „T” byla barva. ZŤS Dubnica přešla z červeno-bílo-černé barevné kombinace na pískově žlutou a šedou. Stejné odstíny používal celý trust ZŤS a mnoho dalších podniků. Zajímavostí je, že v počátcích výroby řady „DH” byla viditelná kapotáž a jiné celky lakovány do nových barev, ale celky jako převodovka, nápravy, svařenec podvozku (zejména u typu DH 113) či jen kapotáž zevnitř byly ještě v červené barvě – zřejmě šlo o spotřebování zbylé červené barvy jak v Dubnici, tak u subdodavatelů. Dokonce bylo viděno DH 112 ve starém červeno-bílo-černém zbarvení, které vypadalo jako původní, ovšem jednalo se o podnikové barvy Metrostavu.
Jak už bylo zmíněno, hlavním cílem projektu rypadel řady DH bylo zefektivnění výroby, a proto se na výrobě podílelo mnoho dalších subdodavatelů v rámci tehdejší RVHP. Jako příklad uveďme motory Zetor z Brna, hydraulické válce ze ZŤS Bratislava, otočné převaděče a výložníky ze ZŤS Bardějov, kabiny a kapoty z Kovosmaltu Fiľakovo, rám podvozku rypadla DH 112 pak dodával ZŤS Vysoká nad Kysucou, pásový podvozek pro DH 111 dodával ZŤS Hriňová a řada dílů k nám také putovala z NDR. Byly to upravené převodovky vozů Robur1) z Žitavy a také hydraulické příslušenství, hydromotory, ventily a hydraulické servořízení ORSTA z Parchimu. Významným subdodavatelem byl také podnik Rába (Györ) z Maďarska, který dodával nápravy. Spolupráce takového množství podniků si vyžádala také změny v organizaci výroby. Byla dobudována montážní linka rypadel, pro přídavné zařízení bylo zřízeno vlastní výrobní pracoviště a postupně bylo inovováno vybavení pracovišť, strojový park a skladování jednotlivých komponent. Vše tak, aby se maximálně zefektivnil tok materiálu na lince. Přes to všechno měl celý proces stále řadu nedostatků. Množství problémů způsoboval právě velký počet dodavatelů a nízká kvalita některých dodávaných komponent. Problémy byly například s nekvalitními sváry, nedodrženými výkresovými rozměry či špatnou povrchovou úpravou. Stávalo se také, že například dodávky náprav z Maďarska se opožďovaly, a tak bylo důležité neustále udržovat dobrý přehled o naskladněných komponentách a včas se na lince přeorientovat například z DH 112 na DH 113, které potřebovalo jen jednu neřiditelnou nápravu. Zejména montáži hydrauliky pak neprospívala přeprava komponent vozíky mezi halami i s množstvím prachu a nečistot, protože okolí výrobních hal bylo ve výstavbě a auta ze stavby se pak čistila přímo před výrobní halou a podobně. Chyběl také vlastní stříkací box a nedořešené bylo i olejové hospodářství. To vše negativně ovlivňovalo celkovou kvalitu hotových rypadel.
Produkce rypadel však byla na vzestupu a už ve druhém čtvrtletí roku 1981 vyjížděly z výrobního závodu 2–3 kusy nových rypadel denně. V prvomájovém průvodu v roce 1982 byl pak představen dvoutisící vyrobený kus rypadla z Dubnice – pravděpodobně se tak jednalo o 793. stroj řady DH. Kromě účasti na oslavách Svátku práce, se však rypadla řady DH prezentovala i jinde. Samozřejmě se objevila na výstavách v Sovětském svazu, Jugoslávii, Polsku či NDR. Přímo v akci je mohli spatřit návštěvníci veletrhů v Maďarsku, Bulharsku, Sýrii a dokonce i ve Vietnamu. Jak se postupně zvyšovala kvalita výrobků, podařilo se v roce 1983 exportovat několik kusů rypadla DH 113 dokonce i do Francie (!) a dva kusy skončily až v Ekvádoru a Limě. Dalším důkazem, že výrobě rypadel se dařilo, je záznam z roku 1985, kdy plán ukládal vyrobit 410 kusů rypadel. Na konci roku se však podařilo dosáhnout 450 vyrobených kusů, z nichž 106 vyexportoval PZO Strojexport2) do Maďarska, Bulharska, Vietnamu, Egypta, Turecka a Francie.
Kvůli vysoké poptávce po rypadlech bylo rozhodnuto o přemístění výroby přídavných zařízení mimo podnik i mimo VHJ, a to do podniků Geologický prieskum Spišská Nová Ves, Geologický prieskum Turčianske Teplice, Baňa Cígeľ Prievidza a JRD Jurová. Z důvodu opakovaných problémů s dodávkami z Kovosmaltu Fiľakovo se v roce 1983 rozhodlo, že výrobu kabin převezme JRD Dubnica a výrobu kapotáže převezme závod Vysoká nad Kysucou. V roce 1984 nastala pro rypadla pouze malá kosmetická změna, do tohoto roku podnik totiž používal značku ZŤS DUBNICA. Tento nápis měla rypadla na pravém i levém boku kapoty. Po roce 1984 však bylo slovo DUBNICA vypuštěno a zůstalo jen ZŤS. V roce 1984 byla do závodu ve Vysoké nad Kysucou zavedena i výroba dalších podskupin pro rypadla. Už to nebyly jen kapoty, ale nově přibyla i výroba drapáků na dřevo, rotátoru či středního drapáku na kopání. O rok později převzal i výrobu výložníků z Bardějova a výrobu lopat ze samotné Dubnice. V roce 1986 sem byla přidělena i výroba podvozkových rámů DH 112 a DH 113. Dokonce se zachovala i informace o počtu vyrobených rámů v tomto roce, z čehož máme představu o výrobě rypadel v té době – rámů na DH 112 se podařilo vyrobit 460 kusů a na DH 113 se vyprodukovalo 60 kusů.
1 Převodovky a nápravy pro vozy Robur vyráběl podnik VEB Getriebewerk Leipzig, až montáž celého automobilu probíhala v Žitavě. Naopak z Dubnice do DDR putovaly zase hydrostatické axiální převodníky pro pohon kombajnů E516.
2 V druhé polovině 80. let přešla obchodní skupina Strojexportu pod Martimex. Některé prospekty z té doby mají přelepený nápis Strojexport nálepkou s logem Martimexu. Strojexport fungoval i nadále, pouze se už nevěnoval exportu stavebních strojů.
Fotogalerie
