ČKD se tehdy podařilo získat podklady na stavbu dozerového adaptéru s pevnou radlicí od firmy Baker ze Springfieldu v USA. Bylo to hydraulicky ovládané zařízení s radlicí opatřenou dutými rameny krabicového průřezu, jejichž součást tvořil příčný zdvihací rám nad strojem. O rám byly zespodu opřeny dva postranní hydraulické válce s pístnicemi výsuvnými vzhůru, jež zajišťovaly zdvih, spouštění a částečně i zahlubování pracovního ústrojí.
Plazový urovnávač Praga Planter
Nosič tohoto zařízení – speciální pásový traktor vznikl jako zcela nová konstrukce na základě zkušeností ČKD s předchozím vývojem úspěšných dělostřeleckých housenicových tahačů. Stroj poháněl dieselový motor Praga ND 6 se spalovací komůrkou Ricardo a elektrickým spouštěním, jenž pocházel ze 7t nákladního automobilu. Na motor navazovala dvojitá disková spojka s vestavěným planetovým reversním reduktorem, převzatým z tankových převodovek Praga-Wilson a mechanická převodovka. Ta měla tři převodové stupně. Z toho dva pracovní pomalé a jeden zrychlený pro přepravní jízdu. Planetový reversní reduktor fungoval pro každý převod v režimu pomalu vpřed, rychle vzad. Umožňoval pouhým sešlápnutím pedálu spojky zařazení zpětného chodu pro zrychlené couvání. Řízení rejdu pomocí stranových směrových brzd bylo volantové a umožňovalo též zabrzdění stroje při zastavení (viz kniha Kolomý R. Historie výroby traktorových strojů NTM Praha 2015 str. 48–52). Oficiální název této novinky zněl „Plazový urovnávač Praga Planter”.
Konstrukce stroje tedy byla na svojí dobu velmi pokroková, přišla však v nevhodnou dobu. První zhotovené stroje již neodebrali českoslovenští stavitelé obranných objektů, ale Němci Tři vyrobené prototypy sloužily firmě Funke na stavbě německé průchozí dálnice a po jejím zastavení v roce 1942 při výstavbě zbrojního komplexu v Kuřimi.
Buldozery ze SSSR
Ještě krátký čas po válce tato výroba v jednotlivých kusech pokračovala (popis stroje dokonce přinesl tehdejší časopis pro mládež Mladý technik), avšak po roce 1950 byla definitivně „zaříznuta” politickým rozhodnutím o výhradním dovozu dozerů ze SSSR. Tak se naše staveniště místo hydraulických Planterů zaplnila buldozery CAT D7 s lanem řízenými adaptéry Le Tourneau WCK 7 a WEK 7 (pevná a otočná radlice) osazenými dvoububnovými navijáky R 7, které jsme již poznali předtím z akce UNRRA. Nyní je ovšem vyráběl traktorový závod ČTZ v SSSR jako typ S 80 s adaptérem D 157 a navijákem D 148.
Další typy pásových traktorů z ČKD typů HTO (orebný) HTL (lesní) a T 60 určené pro práce v zemědělství a lesnictví se údajně již dozerovými adaptéry běžně neosazovaly.
Poslední pokus brněnského Zetoru z padesátých let o výrobu lehkého buldozeru na bázi pásového traktoru Zetor Super 35 P s kombinovaným lano-hydraulickým ovládáním radlice také nedopadl příliš úspěšně a po krátké době byl ukončen.
Obnovení stavby dálnic v 60. letech
Když v polovině šedesátých let nastalo období částečného politického uvolnění, začalo Československo opět uvažovat o obnově výstavby dálnic, spojené s nutností pořízení moderní výkonné mechanizace. Nabídky na dodávky takových strojů podaly firmy Caterpillar z USA a též koncern Rheinmetall z NSR. Nabídky z USA jsou všeobecně známy. Co se týče nabídek z NSR, tehdejší časopis Technický magazín vydávaný ústředím ČSVTS o nich přinesl rozsáhlý článek. Koncern Rheinmetall tehdy nabízel mmj. sklápěčkové automobily Henschel a traktorové stroje Hanomag. Ty se dodávaly jako buldozery s rozrývačem, nebo čelní lopatové nakladače – všechny s hydraulickým ovládáním pracovního ústrojí v typech K 7, K 12 a K 16. Nejvýkonnější buldozer Hanomag K 16 byl poháněn dieselovým šestiválcem D 971 o objemu 11 l a výkonu 160 k při 1200 ot/min. Převodové ústrojí sestávalo z hydrodynamického měniče Voith a třístupňové plně reverzovatelné planetové převodovky ZF o rozsahu rychlostí 0–10 km/h. Pásový podvozek měl výkyvné rámy vozíků upevněné zadní částí v čepech před hnacími polonápravami s turasovými koly. Napínání pásů bylo hydraulické, každý vozík měl dole 6 ks nosných kladek a nahoře 2 ks opěrných kladek. Čelní nakladač měl lopatu o objemu 2,1 m3 dodávanou firmou Meiller.
Tehdejší vztahy Československa s NSR však byly ještě poznamenány frustrací z období války, proto se realizovaly raději obchody s USA (dozery a nakladače Caterpillar) a levicově orientovanou Francií (hydraulická rýpadla Poclain a pneumatikové válce Albaret).
Licenční výroba v ZŤS Martin
Ač tedy stroje Hanomag nebyly oficiálně do ČSSR dováženy, nějaký impuls zde byl zřejmě dán. Prototypový buldozer PM 17 popsaný v článku Tomáše Straňáka jejich konstrukce více než nápadně připomíná a domnívám se, že mohl být jejich kopií. Na typovém náčrtku přiloženém k článku je zřejmě vyobrazen originální Hanomag, soudě dle připojení zadní části rámů vozíků podvozku k hlavnímu rámu před polonápravami turasových kol, nikoliv vně přímo k nim. Byl to oblíbený prvek německých konstrukcí .
Hanomag na tom od počátku osmdesátých let již ekonomicky nebyl dobře, výroba včleněná roku 1980 do koncernu IBH dospěla v roce 1982 ke ztrátovosti a roku 1984 ke konkursu. V roce 1989 došlo k odkoupení firmou Komatsu. Toho roku byla konečně zahájena ZŤS Martin v rámci proslulé „Havlovy konverze zbrojního průmyslu” licenční výroba typu Hanomag L a D 600 D v provedení čelní nakladač a buldozer. Tento počin však přišel pozdě. Trh tehdejšího Československa mezi tím opanovaly renomované zahraniční firmy se špičkovými výrobky a o tento prakticky již výběhový (avšak zdaleka ne špatný) typ nebyl mezi zákazníky zájem dostatečný na to, aby se jeho výroba rentovala. Proto po krátké době došlo k jejímu definitivnímu ukončení.
Fotogalerie
