Do našich luhů a hájů byly první lopatové nakladače dovezeny akcí UNRRA po druhé světové válce z Anglie. Nesly název Monument. Zařízení bylo instalováno na průmyslovém kolovém traktoru Fordson Major, poháněném benzínovým čtyřválcovým motorem.
Nakladač měl čelní lopatu, uloženou otočně na výkyvných ramenech. Lopata se zvedala pomocí dvojitého závěsu přes krátký pevný výložník o úhlu 45 stupňů lanem, vedeným po konstrukci nad traktorem dozadu. Zde se nalézal naviják, poháněný od vývodové hřídele převodovky. Naviják byl dvojitý. Jeden jeho buben sloužil k již řečenému zdvihu lopaty, kdežto druhý k jejímu otáčení při vysypávání.
Jako nevýhoda bylo zmiňováno, že při nakládání dopravních prostředků musel traktor s nabranou lopatou couvnout a najet na místo vysypání lopaty zpředu. Věřilo se tomu, že z hlediska manipulace jsou lepší nakladače „přehazovací nakládající materiál přes hlavu”, které vyráběl Sovětský svaz.
Přehazovací traktorový nakladač
Přehazovací traktorový nakladač T 107 pracující „přes hlavu” byl instalován jako adaptér na pásovém traktoru S 80. Vyráběl jej Sverdlovský mechanický závod.
Konstrukce nakladače sestávala ze speciální lopaty šířky 2,4 m podélného profilu rozevřeného písmene L o objemu 4–6 m³, upevněné pomocí dvojice výkyvných ramen v čepech na podvozku traktoru. Řezná hrana lopaty byla pro usnadnění vniknutí do materiálu opatřena zuby. Kyvná ramena byla tvořena soustavami dvojic teleskopicky do sebe zasouvatelných trub pro nastavení požadované výšky vykládání materiálu. K manipulaci s lopatou sloužilo lanové zvedací ústrojí s vodicí konstrukcí ramen, doplněnou soustavou kladek pro vedení dvojice zdvihových lan.
Zvedací ústrojí lopaty poháněla speciální převodovka, připevněná k zadní části traktoru, spojená s vývodovou hřídelí odběru výkonu z hlavní převodovky. Byla opatřena reverzním ozubeným soukolím a dvojicí lamelových spojek a brzd. Na jejím horním víku se nalézaly dva navijáky s kuželovými bubny, na něž se navíjela zdvihová lana lopaty. Kvůli vyrovnání nestejnoměrného zatížení motoru proměnným momentem hmotnosti plné lopaty při zvedání byly navíjecí bubny provedeny každý o nestejném průměru. V části navíjení délky lana odpovídající počátku zdvihu lopaty měl buben menší průměr, než v části odpovídající nejvyšší poloze lopaty, kdy klopný moment je již menší. Jako vyrovnávací zařízení udržující lano v průběhu zdvihu pod konstantní napínací silou byla v horní části vodicí konstrukce po obou stranách zdvihová lana vedena přes napínací kladky.
Vlastní vodicí konstrukce sestávala ze dvou kolejnic, ohnutých do obloukovitého poloměru, spojených podélně a nad kabinou příčnými výztuhami. Svojí zadní částí tato konstrukce nesla za kabinou traktoru šikmý výsypný žlab. Nakládací výška žlabu byla stavitelná v rozmezí 2,3–3,7 m.
K přední části traktoru před chladičem byl ještě připevněn pomocný rám s otočným opěrným válcem, sloužícím jako opora při zvedání lopaty s materiálem a při pojíždění s naplněnou lopatou. Celková hmotnost stroje činila 19,6 t.
Princip funkce nakladače T 107
Při spuštěné lopatě nakladač silou traktoru zajel do hromady materiálu, čímž došlo k jejímu naplnění. Poté zdvihl lopatu do dopravní polohy s rameny zvednutými pod úhlem asi 45 stupňů a jízdou vzad couval k místu vyložení. Po zastavení uvedl řidič zvedací zařízení znovu do pohybu a když výkyvná ramena dosáhla kolmé polohy, obsah lopaty se vysypal přes její zadní hranu do šikmého žlabu a odtud do dopravního prostředku. Zastavení lopaty v nejvyšší poloze se dělo automaticky. Na pravém ramenu byl nárazník s vypínacím ústrojím, které při doběhu ramene do kolmé polohy vysunulo spojku zdvihu ze záběru. Po vysypání se lopata spustila a pracovní cyklus opakoval.
Lopata měla nosnost 4 t. Při dopravní vzdálenosti 12 m se mohlo za 60 minut dosáhnout až 50 cyklů, tj. 200 t/h. Při dopravní vzdálenosti 100 m asi 11 cyklů , tj. 44 t/h.
Nakladač T 107 byl poprvé v ČSR předváděn na 52. Pražském vzorkovém veletrhu (PVV) roku 1951. Posléze došlo k jeho omezenému dovozu pro uhelné sklady, podniky silničního hospodářství a zemědělská družstva, kde se uplatnil při překládce různých komodit jako uhlí, štěrku, cukrovky nebo chlévské mrvy.
V provozu tyto stroje nebyly u nás příliš oblíbeny. Nevýhody představovala složitá konstrukce, lanový pohon a špatný výhled z budky řidiče v obou směrech. Z lopaty navíc v naplněném stavu při zdvihání a vysypávání padal materiál i kam neměl, tedy na nosný traktor a vlastní pohyblivé části nakladače.
Československá úprava
Poněvadž zejména při nakládce chlévské mrvy byl celý stroj padajícím hnojem shora neúměrně znečišťován, v JZD Ronov byl na základě zlepšovacího námětu upraven pro nakládání i vysypávání pouze zpředu. Na ramena byla dosazena otočná lopata jiného tvaru o menším objemu. Její překlápění zajišťoval další pomocný naviják instalovaný na levé zdvihové rameno a uváděný v činnost levým zdvihovým bubnem pomocí původního tažného lana. Ovládání překlápění lopaty s táhlem a řídicím ústrojím bylo instalováno na jejím levém nosném ramenu vedle budky. Obsluhu zajišťoval druhý pracovník, sedící na primitivní sedačce připevněné k ramenu. Obsluha tedy musela být dvoumužná. Pomocník na sedačce vedle budky měl po pravé straně vedle sebe točící se traktorový housenkový pás, přičemž při každém pracovním zdvihu střídavě stoupal a klesal. Zadní výsypný žlab byl zrušen. Výhled z traktoru se zlepšil a znečišťování svrchu padajícím hnojem ustalo.
Přechod k hydraulickým nakladačům
Po zavádění prvních hydraulických otočných nakladačů z Adastu a Detvy byly tyto stroje poměrně rychle rušeny. Nosné pásové traktory které dosud vykazovaly dobrý stav si tuzemští uživatelé zpravidla nechali přestavět ve STASu Zličín na buldozery. Takový buldozer D 271 provozovalo např. JZD v Líšnici na ústeckoorlicku. Původní traktor S 80 byl při rekonstrukci opatřen kapotáží a kabinou T 100M. Dosazený standardní naviják D 269 měl na rozdíl od sovětského originálu lano vedeno v trubce na levé místo na pravé straně. Přední nosný rám kladkostrojů byl místo kolmého postavení instalován se šikmým sklonem dopředu s vynecháním horní boční kladky, takže lano na rámu vedlo k hornímu kladkostroji radlice od kladky za trubkou šikmo vzhůru doprostřed, místo kolmo. Radlice byla standardní. Snímky stroje přikládáme.
Přehazovací nakladače v SSSR
V samotném SSSR byly přehazovací nakladače velmi oblíbeny a široce se uplatňovaly. Existovala i zmenšená verze TL-2-CINS, která se montovala na pásový traktor SchTZ NATI 1TA a DT 54. Později bylo lanové zvedací ústrojí i v SSSR nahrazeno hydraulikou. Vznikl tak např. přehazovací nakladač TP-4 (T-4ap2), který již neměl zadní násypný žlab.
Literatura:
[1] Láznička J., Michálek V.: Historie zemědělské techniky v českých zemích. Profil Press Praha 2012.
[2] Drlík R.: Mechanizace zemních prací. ROH Praha 1952.
[3] Kol. aut.: Stavebné stroje III. ROH Bratislava 1952.
[4] Hyan T.: Motorová vozidla na PVV. Svět motorů č. 107 červenec 1951.
